Svatojánský sen
Na vrcholku hory ze železa
Pod skaliskem oheň plápolá.
Koruny buků letitých nad hlavou mám,
Nad nimi hvězdy skrz oblaka září.
Ze čtyř stran se hromy ozývají,
Obzorem blesky křižují.
Pár kapek polaská mou kůži,
Čerstvým větrem naplním si hruď,
Pod sebou Zemi, v duši vůni růží…
Tak jest, toť vůle má, tak buď!